3. Vesnická (Neduhy)

Tu letí pole vymučena z lesů,

tu les setřízen po řádcích

a voní mužík hořkou cigaretu

s rudnoucí květinou na dlaních.

Tu volá Matka: Kdes včerejší Synu!

Tu Synka už Zubatá provází,

mužíkům zalitým v lidskosti lihu

se jako k rodině obrací.

Vnučka si ustlala a v klestí leží

v lůně své Matky, v dolině,

očima, nebesa která volají,

sleduje Synáčka bedlivě.

Daruj mi, Tatínku, jen další nádech!

Daruj mi z mnoha svých jediný!

Daruj mi poslední pnutí to v zádech!

– Stmívání odchází z doliny.