Doslov k Zlatovlásce

Kromě volnočasového pisálka jsem také volnočasovým novinářem. Někdo takový musí mít spoustu volného času – a co lepšího s něčím takovým dělat než psát komentář k vlastnímu dílu, které na internetu bude viset až do momentu, kdy je stáhnu do Konceptů, lidem nepovšimnuto?

S problematikou trans osob jsem byl seznámen jako patnáctiletý a od té doby se jí zajímám jen velmi laicky. Genderovými studiemi pohrdám ve velmi zjednodušeném anarchistickém taktu a o svůj vlastní gender jsem se přestal zajímat v moment, kdy mi byla diagnostikována jeho inkongruence. Bohužel vlivem dysforie na fungování mé psychiky jsem se stal v nejbližší minulosti neschopným psát o čemkoliv, co se netýkalo LGBT komunity. Zoufale jsem hledal reprezentaci, po úniku z lidstvu vlastních temnot jsem pátral ve fiktivní lásce složené z podobných puzzlíků jako já sám. A tak vznikla spousta mých nedozrálých textů, z nichž většina ani neviděla jiný pár očí než můj vlastní. Zlatovláska se však odehrála téměř bez mého zásahu. Ve chvílích vánočních a novoročních začala a skončila a vytrhla mne z nekonečné smyčky laskavé mizérie. Proto v ní nelze najít mnoho složitých témat či hlubokých myšlenek.

Zlatovláska je o jednoduchém chlapci, v němž se dosud tak trochu vidím, a složité, nepoznané a hlavně tak trochu nepoznatelné dívce, nadané a soužené balvany na její vlastní cestě životem. Je to vrcholné dílo (a když to říkám já osobně, jistě zas tak vrcholné být nemůže) mé tříleté deprese a dysforie, nejsrozumitelnější z mých malých úliteb Sapfó a Achillovi za poslední tři léta. Není zdaleka dokonalé, sám v něm nacházím chyby, ale nemyslím si, že je nedůstojné.

Kvůli jednoduchosti díla toho není mnoho, co je třeba doslovit. Jednou jsem byl tázán, zda Alexander teda nakonec skončil s Noou, který byl ale trans holka. Jo, bylo tomu tak. Proč jsem z Noy udělal trans holku? Protože někdo jiný ze mě udělal trans muže a já si potřeboval vylít zlost... Protože mám dojem, že trans žena je někdo, kdo perfektně sedí do tvaru Noy... Protože nejsem stále tak docela schopen psát o trans mužích... Důvodů je tolik a za zmínku nestojí ani jeden. Noa je trans ženou proto, že jsem ji tak napsal.

Vedle genderu Noy stojí i její náboženství, judaismus. Já sám jsem křesťan, Bible mi je velice blízká a nemusím hluboko kutat, abych ve svých asociacích narazil na nějaký příběh z hodin náboženství. Jako však spousta LGBT lidí i já jsem k náboženství kritický a vnímám je spíše jako vodítko či pomyslný okap myšlenek, aby se co nejrychleji dostaly na místo, kde mají být, než jako pravdu pravdoucí. Stejně jako na křesťanství pohlížím i na judaismus a islám a ostatní, ateistická náboženství a myšlenkové směry. Pokud je někdo dospělým věřícím, je věřícím vědomě, ne vinou osudu či výchovy. Směřuje svého ducha co nejdál a pokud jeho duch nemíří po vodítkách konkrétních náboženství, stává se věřícím, který sice může nazývat svého boha Hospodin, ale nemusí navštěvovat synagogu, může slavit Vánoce, ale nemusí se modlit a hledat Boha. „Bůh je v každém z nás“ neznamená, že je svědomím lidstva. Znamená to, že každý jeden z nás k němu má svou vlastní, jedinečnou cestu. Zda ta cesta vede před dveře kostela, přes křest či bat micva nebo třeba jen do společenství lidí podobného spirituálního smýšlení, to je na každém z nás a našem vztahu s naším vlastním bohem.

Ale nejsem teolog. Jenom se tuze rád poslouchám.

Jak jsem již zmínil, tento příběh je kouzelný svou jednoduchostí. Není toho mnoho, co je třeba dokončit mimo něj. Mám už jen posledních několik vět, které mému jazyku nedají spát:

Zlatovlásku jsem vydal na Wattpad na přelomu prosince a ledna. Nyní, když píšu tento doslov, jsou Velikonoce, začátek dubna. Za těch pár měsíců na Wattpadu kniha získala celých 28 zobrazení (z nichž většina byla mou vinou kvůli neustálému nechtěnému otevírání náhledového okna), nulu komentářů a nulu hvězdiček. Píšu to ze dvou důvodů. První je, že si chci jednoduše postěžovat, že to nikdo nečte, druhý je, že kvůli této knize jsem započal celý tento blog. Wattpad se mi stal příliš malým, nespolehlivým. Nikdo nepátrá po knihách, které píšu, proto jsem se rozhodl, že je na mně, abych začal pátrat po svých čtenářích na vlastní pěst. Obětoval jsem jednoduchost pro lepší formátovací možnosti, větší svobodu a lepší první dojem.

Zažil jsem příliš mnoho neúspěchů se svými knihami na to, abych je ještě považoval za žádané. Své štěstí jsem měl jedinkrát a získal jsem za ně první místo v literární soutěži pro patnáctileté. Nepočítám tedy s tím, že by se ze Zlatovlásky stalo něco víc, než je nyní, jednoduše bude ležet na neznámém blogu volnočasového pisálka a nikdy po ní nikdo nevzdychne. Ostatně i tento doslov je spíše monologem než čímkoliv jiným.

Chtěl jsem napsat báseň svoji

Věky nenapsaly předtím

Záhy však si uvědomím

Že hodím se k věcem lepším

Luka K.