2. Bakchanti (Bakchanti)

Kéž honit se keřovím vevstříc ti – sobě!

Pro nádechu chládek sám narukovat.

Kéž vytane z duhy to dubové robě.

Nech okvěty růže – běž trny hledat!

Kéž matinu slzu jsi v plamenu smočil!

Kdo kráse tě učil, když krása jsi sám?

O půlnocích spanilou dámu jsi zvlčil?

Ta vlčila tebe? Tě nepoznávám.

Na, bratříčku, Bakchovu uklouz jsi medu!

Věs válečné standarty v letohrádku.

Mám vězení ustlané z štírova jedu.

Jen přijď si blíž k bratrovi na pohádku!

Jen koupej se tůňkami zlata a peří,

jen leskej se v korábu zastřízliva!

Už nelížou rány ti, divoké zvěři,

můj bratr jsi, ne zrůda Bakchova!