3. Děvka z 303 (Antidepresivní stavy)

Každé ráno piju kafe a běhám do schodů,
do učebny 303, jen abych dalších osm hodin plýtval svůj den
a básnil pod lavicí během angličtiny místo opakování minulých časů
a každé takové ráno se probouzím po noci, již jsem zasvětil velkým myšlenkám
redukovaným na malé myšlenky malého člověka, který
od úsvitu pracuje a od klekání vydělává.
Jsem jako děvka.

Jsem jako děvka podzemí, ležím pod hlínou a čekám na svého archeologa,
muže se štětečkem a vizí, a na jeho sponzora, až mne
kapitalismus přivede na světlo a vydělá ze mne peníze,
vytáhne je a zavře za nimi klec, abych nebyl oloupen o vše, na čem nezáleží,
a zalehne mne vina a víno z hroznů trhaných v řeckém slunci došumí
a jako otrhaný Odysseus se budu vláčet smrtí, které říkáme život a až mě znudí,
Zabiji se.

Každé ráno piju kafe a běhám do schodů,
do učebny 303, jen abych dalších osm hodin plýtval svůj den
a básnil pod lavicí během angličtiny místo opakování minulých časů
a žiji proto, že žádná noc nebyla tak dlouhá, abych v ní napsal vše, co je třeba napsat,
a čekám, až novoluní se mnou si vyjde
a budu znovu děvkou pro temnotu a těla, jež se hýbou až po smrti.
Budu ležet pod schody a spát, životem zpitý namol.