4. Zoufalec (Antidepresivní stavy)

Přesto to ty si myslíš, že jsi na tom špatně,
když každý den zvedáš se s úsměvem na rtech,
když káva tě napájí, kdy tě napadne,
když světlem ni zvukem nerozhodím tě?

Přes to všechno to ty jsi ta oběť,
jsi sirota otce a matky, co krmí tě,
jsi předurčen selhat, však snažíš se jen střídmě,
jsi parazit, ač zlatem svět obohatil tě?

Ty trpíš a trápíš se pro cizí bolest,
kvetla ti růže, však plevel ty seješ,
světlo by svítilo, kdybys je rozsvítil,
neschopen jsi, avšak nežiješ bez peněz!

Přes to všechno to ty máš být litován,
když kvetl bys, kdybys plátky si nestříhal?
že svoboda patří ti, když sám ses zotročil?
Pro krásu života! kéž bys jen otevřel oči –
ty nezasloužíš ani vlastní slzy,
básníku potlačen vlastními slovy!