6. Omlouvám se (Antidepresivní stavy)

Lunina krvácí nezakrytá tvář,

dlouhé cáry olověných hrotů,

v citu milence se zase topím snáz.

V bahně císařovny

omlouvám se.

Hořina stopka ku výhledu je slepá,

když mračna obejmou ji, pláče směle,

v slze uzavřený, mokrou suchá se zdá.

Křižovatky cestám

omlouvám se.

Žiletka mne v tváři z laskavosti řízla,

jak šermířova ocel v jejím nitru lká,

ruku pravou, bohabojnou zatnu ve tvá třísla.

Miluješ mne ráda.

Omlouvám se.