Ultimátní příručka k české přímé řeči

Každý, kdo se kolem literatury pohybuje běžně, už jistě přišel na to, že to, co se učíme na základní škole o přímé řeči, není ani zdaleka vše, co potřebujeme znát. Za pomoci Internetové jazykové příručky si tedy dovolím sepsat vše, co by správný pisálek měl znát.

1. Základní pravidla

Než se seznámíme s pokročilými vlastnostmi přímé řeči, zopakujme si to, co už víme:

• Přímá řeč začíná uvozovkami dole, které vypadají jako miniaturní 99 („) a na běžné klávesnici je možné je napsat pomocí stisknutí Alt a vypsání (na num. klávesnici) 0132.
• Přímá řeč končí uvozovkami nahoře, které vypadají jako miniaturní 66 (“) a na běžné klávesnici je možné je napsat pomocí stisknutí Alt a vypsání (na num. klávesnici) 0147.
• Před uvozovkami nahoře může být buďto tečka, čárka, vykřičník, otazník, nebo pomlčka.

Vzor s větou uvozovací na začátku:

Belle-tree řekl: „Neignorujte správnou typografii, prosím.“
→ V tomto případě končí uvozovací věta dvojtečkou, následuje mezera a uvozovky dole.
→ Věta v uvozovkách začíná velkým písmenem a končí tečkou. Mohla by končit i vykřičníkem, otazníkem a pomlčkou, ale ne čárkou.

Vzor s větou uvozovací na konci:

„Neignorujte správnou typografii, prosím,“ řekl Belle-tree.
→ Přímá řeč končí čárkou a může končit i vykřičníkem, otazníkem a pomlčkou, ale ne tečkou.
→ Uvozovací věta začíná malým písmenem.

Vzor s větou uvozovací uprostřed:

„Neignorujte správnou typografii,“ řekl Belle-tree, „prosím.“
→ Uvozovací věta začíná malým písmenem a končí čárkou.
→ První část přímé řeči končí čárkou. Druhá část začíná malým písmenem a končí tečkou, vykřičníkem, otazníkem nebo pomlčkou, ale ne čárkou.

2. Žádná uvozovací věta

Tato „anomálie“ mě dříve zajímala a nemohl jsem jí nikde přijít na kloub. Je to ovšem velice jednoduché.

„Neignorujte správnou typografii, prosím.“ Belle-tree se tvrdě podíval na své posluchače.
→ Přímá řeč končí tečkou (vykřičníkem/otazníkem/pomlčkou), protože následující věta není větou uvozovací.

3. Pomlčka

Docela často užívaným znaménkem v přímé řeči je pomlčka (Alt0150), o ní se ale literatury základní školy bohužel nezmiňují.

Nejprve se podívejme na příklady klasických vět s uvozovkami:

„Neignorujte správnou typografii –“ začal Belle-tree.
→ Pomlčka je oddělena zleva mezerou a funguje jako čárka

„Neignorujte správnou typografii –“ řekl Belle-tree – „prosím.“
→ Pokud první část přímé řeči končí pomlčkou, musí jí končit i uvozovací věta. V přímé řeči musí být oddělena mezerou zleva a v uvozovací větě zleva i zprava.

Dalším případem je užití pomlčky místo uvozovek:

– Neignorujte správnou typografii, řekl Belle-tree.
– A proč? – O čem to mluví? – Cože? zahučeli posluchači.
→ Pomlčka musí být oddělena mezerou z obou stran (pokud není na začátku odstavce)

4. Uvozovky, které nejsou součástí přímé řeči

Pokud se ve větě vyskytují uvozovky, vypadají takto:

Nebál se ho, protože „Pes, který štěká, nekouše“.
Nebál se ho, protože „Pes, který štěká, nekouše.“.
→ Zatím není definované pravidlo, které by toto řešilo, proto jsou správně oba případy (častější je ale ten první).

5. Uvozovky v uvozovkách

Jednoduché uvozovky se píší pomocí Alt0130 (‚) a Alt0145 (‘). Stejně jako dvojité uvozovky vypadají uvozovky dole jako malé číslo 9 a uvozovky nahoře jako číslo 6 (apostrof (Alt0146) (’) je obráceně). Používají se takto:

„Neignorujte správnou ‚typografii‘ “.
→ Pokud by hrozilo, že budete mít vedle sebe jednoduché a dvojité uvozovky, musí být odděleny tzv. úzkou mezerou (anglicky thin space). Bohužel se mi nepovedlo najít pro ni vhodný ASCII kód (říká se Alt8201, ale mně to nefunguje), proto je třeba ji zkopírovat zde nebo na podobných stránkách.

K závěru...

Všechna tato pravidla sledují velice jednoduchý vzorec, který si jistě brzy zapamatujete, když je budete využívat. A pokud víte, že toto není vaše kafe, ale chcete přesto mít kvalitní text, najměte si korektora. Například na mém blogu na Tumblru najdete kromě více podobných rad i jednoho neprofesionálního korektora.